Příběh o našem prvním velkém urbexu.

PANO_20170225_142735.jpg

Jednoho dne, ke konci února, jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat do opuštěné Ostravské Aglomerace. Pro mě to bylo již po druhé, co jsem toto místo navštívil, byl jsem sice jen v tunelu kde byly koleje a  budově hned vedle něj, ale pro ostatní to byla úplná prvotina.

Ze začátku jsme se trochu báli, jelikož se o tomto místě říkalo, že se zde potulují squatteři a různé individua. Hned, co jsme se ocitli v areálu, tak jsme zamířili do mně známé budov. Bylo to ohromné a nezapomenutelné, pohled na celý areál uprostřed jehož se vyjímal onen již známý komín. Teď když to všechno píšu, tak se mi opět vybavují všechny ty vzpomínky a pocity na největší urbex v mém životě.

I když je toto místo opuštěno, nikdy si zde nebudete připadat sami. Může vás dohnat cokoliv, urbexeři, feťáci, paranoia, IZS složky, nebo samotný hlídač.

Strávili jsme zde dobré hodiny, ale ani za tuto dobu jsme nestihli projít ani jednu čtvrtinu tohoto komplexu. Začalo se stmívat, tak jsme se pomalu vydali k místu, kudy jsme se dostali dovnitř.

IMG_20170225_141928_HDR

Po cestě jsme si všimli, že nás někdo sleduje ze spojovacích mostů. Nebrali jsme to však moc na těžkou váhu, domnívali jsme se, že to jsou jen další urbexeři. Těsně před branami východu jsem se však rozhodl obohatit prohlídku o ještě jednu budovu. Ostatním se to nelíbilo, ale nakonec jsme se vydali po schodech do druhého patra budovy a následně na střechu vedoucí k druhé části budovy. Byla to osudová chyba, což se později ukázalo. Hned jak jsem se ocitli na střeše, vyskočil na mě jeden z mužů z tunelu se zbraní v ruce a začal na mě něco pokřikovat. Ihned jsme se chtěli vydat na útěk, ale za zády se nám objevil zbytek skupiny mužů a my byli v pasti. Všichni byli oblečeni ve vojenském a v rukou svírali zbraně, nejsem si jist, jestli to byli vojáci a měli cvičení nebo ne, těžko říct. Každopádně se nás ihned ptali co tady děláme a kudy jsme se dostali dovnitř. Jednomu z nás vymazali fotky z telefonu a následně nás vykázali.

Nedalo mi to, tak jsem se jednoho z nich zeptal, proč si to tedy nehlídají lépe. On mi však odpověděl něco, co mě vcelku zarazilo. My to tu ale nehlídáme.“ Spousta věcí mi na tom všem neseděla a ani dodnes nevím, co ti muži byli zač.

Nechtěli jsme dělat problémy, tak jsme se vydali dolů a následně rychlým krokem pryč k východu. Po cestě jsem se po nich ještě ohlížel a všichni stále stáli na střeše a pozorovali nás. Bylo to zvláštní.

 

PANO_20170225_144155

Každopádně byl to super zážitek, ale příště už budu na podobné situace více připraven.

IMG_20170225_145755_HDR.jpg

Lokaci nesdělíme, ani nevyměníme. Toto místo je totiž den ode dne víc a víc profláknuté, proto nebudeme napomáhat další zkáze.

Honza

Leave A Comment

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *